Nejen o šroubárně – Rozhovor s ředitelem Ing. Petrem Kosíkem

Ing. Petr Kosík není v našem městě osobou neznámou. Známe jej hned v několika rolích. Žije v Libčicích už 15 let, je otcem dvou synů, donedávna byl trenérem fotbalu, dodnes kope za  fotbalovou Starou gardu,  je ředitelem bývalé libčické šroubárny, realizátorem nových stavebních projektů,  a nyní zcela čerstvě i politikem. Jak se toto vše dá stihnout v jedné osobě mi nebylo jasné a doufala jsem, že se mi to objasní po napsání tohoto rozhovoru.

Setkali jsme se v bývalé libčické šroubárně, kterou si z dětství pamatuji jako místo  odkud po odhoukání konce směny proudily zástupy lidí, jimiž ožilo celé město. Dnes jsem cestou do vaší kanceláře potkala jen dva pracovníky.  Zdá se, že je tu všechno jinak.
Máte pravdu. Doba, kdy v tomto areálu pracovaly stovky zaměstnanců je nenávratně pryč.  šroubárna Libčice byla založena v r. 1872 jako firma, která vyráběla spojovací součásti za tepla a za studena a už v době mezi světovými válkami zaujímala velmi významné místo v regionu.

Jak její existenci ovlivnilo zestátnění  v r. 1948?
Vzhledem ke svému předchozímu vedoucímu postavení na trhu a díky tehdejší centralizaci výroby se šroubárna Libčice stala vedoucím podnikem nově vzniklého koncernu. Nastal její největší rozmach, kdy zaměstnávala 1000 pracovníků a vyvážela tisíce tun svých výrobků do celé Evropy.

Předpokládám, že dalším významným milníkem v její  historii byla  privatizace v r. 1992.
Samozřejmě, ale u toho jsem neměl tu příležitost být přítomen. Ve šroubárně jsem začal pracovat až v r. 1997 a do své stávající funkce výkonného ředitele továrny, která v současnosti nese název „SCREWS & WIRE Libčice a.s.“ (šrouby a drát), jsem nastoupil až v r. 2005, kdy firmu v období úpadku zakoupil švýcarský podnikatel Daniel Waldvogel. V té době její sláva již zcela pohasla,  snížil se počet zaměstnanců na minimum a na několik měsíců se výroba zcela zastavila.

Proč  pan Waldvogel koupil továrnu v tak špatném stavu?
Tento fakt  vychází  z charakteru  jeho podnikání. Jeho záměrem je totiž  nakupovat firmy v úpadku a posléze  je vzkřísit a opětovně nastartovat jejich výrobu.V současné době vlastní několik takových firem v Čechách i na Slovensku a poměrně úspěšně se mu daří  vracet je na trh.

Zasáhly  vás tu v r. 2002 povodně?
Naneštěstí ano. Celý areál byl cca 1 m pod vodou. Přestože jsme během rekordního času 1,5 měsíce s veškerým úsilím všech tehdejších zaměstnanců obnovili celou výrobu šroubů a drátu, tak nás nakumulované finanční problémy  dostaly do konkurzu. V tomto období došlo k největšímu snížení počtu zaměstnanců za celou historii firmy, a to z 650 na 100 pracovníků. Další úder přišel v podobě Celosvětové hospodářské krize v letech 2008-2009, kdy jsme z důvodu výrazného poklesu objemu výroby byli nuceni snížit počet zaměstnanců ještě na polovinu.

Jak se vede „SCREWS & WIRE“ dnes?
V době před konkurzem, kdy byla zastavena výroba a na trhu jsme se jako kdysi věhlasná firma ztratili, jsme přišli o odbytiště, která byla okamžitě zaplněna invazí  sice méně kvalitních, ale zato levnějších výrobků z Asie. Tomu bohužel nejsme schopni konkurovat.

Co tedy vyrábíte?
Samozřejmě, že šrouby. Se současnými 50 zaměstnanci se soustřeďujeme na výrobu normalizovaných a výkresových  pevnostních šroubů do automobilů, traktorů, senážních věží, bioplynových stanic,  stavebnictví, strojírenství atp.

Co to je  výkresový šroub?
Kromě šroubů, které musí odpovídat standardním normám vyrábíme tzv.“ výkresové šrouby“. Jedná se o vysoce  specializované šrouby vyrobené pro zákazníka podle výkresové dokumentace. A jsme v tom dobří, proto se snažíme tuto  zakázkovou  výrobu stále více a více rozšiřovat.

V názvu firmy jsou nejen šrouby, ale i drát?
Ten je samozřejmě nedílnou součástí naší výroby. Vyrábíme a dodáváme k dalšímu zpracování tažený drát v různých jakostech v průměrech od 1,8 do 22,9 mm. Dráty ušlechtilých materiálů se používají na výrobu šroubů a ty méně ušlechtilé najdou své uplatnění například  ve stavebnictví nebo pro výrobu hřebíků.

Areál šroubárny je obrovský, táhne se od  nádraží v Libčicích téměř až do Letek. Pro 50 zaměstnanců asi tak velkou plochu nepotřebujete, co hodláte dělat s tím nevyužitým prostorem?
Náš pozemek zaujímá rozlohu cca 17 ha a je tu spousta volného místa i pro jiné podnikatele. Snažíme se soustředit naši výrobu na jedno místo a ostatní budovy pronajmout, popřípadě i prodat jiným subjektům.

Už tady nějaké máte?
Asi není pro občany Libčic tajemstvím, že se k nám přestěhovala firma Lugi, která si od nás zakoupila pozemek a budovu, předělala  ji na novou moderní  výrobní halu a úspěšně zde provozuje výrobu kvalitního  nábytku. Kromě Lugi tady máme 15 různě velkých firem v nájmu, z nichž největší je Köver, německá firma, která vyrábí plastové boxy na nářadí pro nákladní automobily. Ta zde zaměstnává stejně jako my 50 zaměstnanců. Celkem tedy v areálu pracuje kolem 160 pracovníků. Dále právě teď probíhá rekonstrukce ( renovace) administrativní budovy vrátnice, kterou zakoupila f. Algotech a předělává ji na IT centrum pro dálkově řízená počítačová centra.

Nelze než vyjádřit uznání  vaší snaze udržet tímto způsobem areál při životě, protože není nic smutnějšího, než prázdné, tiché a  chátrající budovy továrny uprostřed města.
Pronájem volných prostor je jeden ze  způsobů, jak chceme pomoci místním občanům a městu ke zvýšení zaměstnanosti,  plnohodnotně využívat celý areál a nenechat jej ladem. Jsme si samozřejmě plně vědomi toho, že šroubárna byla vždy významným přínosem pro obyvatele tohoto města a  rádi bychom  v této tradici pokračovali, i když trochu jinak.

Dozvěděla jsem se, že šroubárna slaví tento rok jubileum?
Ano, letos nám připadá milá povinnost oslavit  140 let od založení firmy a rád bych tímto srdečně pozval všechny bývalé zaměstnance na  den otevřených dveří spojený s oslavou, který se bude  konat  25.5. 2012 od 11 do 16 hodin. Program a pozvánku  včas zveřejníme v Libčických novinách i na plakátech.

Z vlaku si nelze nevšimnout lesklých panelů solární elektrárny. Kam putuje energie, kterou Vám pomáhá vyrobit slunce?
Majitel firmy rád podporuje nové projekty, tak jsme si postavili tuto 1 MW elektrárnu na nevyužité části našeho areálu, jejíž 70% vyprodukované energie využíváme pro vlastní výrobu i pro naše nájemníky, čímž si zajišťujeme poměrně levný zdroj elektrické energie. Zbývajících 30% dodáváme do sítě ČEZ.

Vy jste ji postavili, nebo jste si ji nechali postavit?
Samozřejmě, že k realizaci  všech takových  projektů si musíme na stavební, zemní, elektrikářské nebo instalatérské práce přizvat jiné  firmy a rád bych podotknul, že se maximálně snažíme dát přednostně práci místním firmám. Když už nedáváme tolik pracovních příležitostí ve výrobě šroubů a drátu, tak chceme alespoň zaměstnat obyvatele Libčic při restrukturalizaci naší rozlehlé  prozatím nevyužívané průmyslové zóny.

Na každé panoramatické fotce Libčic jsou nepřehlédnutelnou dominantou dva šroubárenské komíny. Jsou funkční, nebo je tu hýčkáte jako historickou památku?
Z toho starého cihlového komína s prstencem se už nekouří, neboť stará kotelna, která jej od r. 1880  využívala, byla  sešrotována. Ale komín stále stojí a  slouží nám dál.

Na co, když ne k odvodu kouře?
Budete se  divit, ale na vodu. Máme v něm rezervoár užitkové vody, která se čerpá přes filtry z Vltavy a využíváme ji pro výrobu páry a k chlazení strojů a zařízení.

To slyším poprvé, že je v komíně voda. Kolik se do něj vejde?
Voda je jen v tom širokém prstenci, kam se vejde 150 m3 vody.

I na koupaliště?
Ne. Pro koupaliště čerpáme vodu vysokotlakým čerpadlem z naší studny na pitnou vodu. A tady bych chtěl  občany ujistit, že je to zcela nezávadná, každý měsíc hygieniky přísně kontrolovaná pitná voda.

Aha, koupaliště se tedy nenapouští filtrovanou vodou  z Vltavy, jak si v Libčicích mnoho let mylně představujeme?
V žádném případě, koupaliště je po celou letní sezónu doplňováno z naší studny kvalitní pitnou vodou, kterou i my sami ve fabrice pijeme, a mimo jiné ji v létě pouštíme i zahrádkářům na zalévání a nohejbalistům na kropení kurtů.

A co ten druhý komín, který mi vždy překáží ve výhledu, když fotím evangelický kostel?
Tento 100 metrový komín je součástí kotelny, která centrálně vytápěla celou fabriku. Z ekonomických důvodů bylo centrální vytápění  nahrazeno lokálními plynovými kotelnami a sálavými panely, které jsou  pouze na pracovištích, kde se skutečně pracuje. Z tohoto důvodu se ta původní velká kotelna  na jejich vytápění již nepoužívá.

Doufala jsem, že mi teď prozradíte, že ten komín zbouráte, když se nepoužívá, ale všimla jsem si,  že se z něj občas kouří, dokonce i v létě.
To jste si všimla správně, protože cca 1x týdně  kotelnu potřebujeme spustit na výrobu páry na ohřev mořících a fosfátovacích van pro drátovnu. Ale možná vás potěší, že si plánujeme pořídit  pro tuto výrobu menší plynovou kotelnu  a   je tedy docela možné, že ten komín z vašich fotografií v budoucnu zmizí.

Jste významnou průmyslovou zónou našeho města, tak mě napadá, zda jste s městem zadobře?
Mohu mluvit pouze  za dobu, ve které jsem stál ve vedení firmy a dovoluji si tvrdit, že naše spolupráce s městem byla  a je velice dobrá a poměrně  aktivní.  Kromě již zmiňované vody na koupaliště zajišťujeme elektrickou energii na různé  městské akce, konané na náplavce, z nichž nejvýznamnější je asi lunapark při posvícení, nebo jiné sportovní a kulturní akce. A jelikož máme blízko ke sportu, tak rádi sponzorujeme místní sportovní oddíly fotbalu, házené, boxu, nohejbalu a šachistů.

Zbývá vám vůbec nějaký volný čas pro sebe a pro rodinu?
Když byl můj druhý syn mladší a „kopal“ za Libčice, tak jsem byl trenérem  dětského mužstva a vydržel jsem u toho 6 let. Dnes je synovi 13 let, trénuje na Dukle a já jsem kvůli nedostatku času s trenérstvím skončil. Přesto jsem ale u fotbalu zůstal. Již osmým rokem jsem  členem a  vedoucím „Staré gardy“, za kterou hraji a kromě toho se podílím na organizaci různých utkání, zajišťuji zájezdy, společenské akce atp.. Rád si občas zahraju nohejbal a samozřejmě se věnuji v rámci možností i své rodině.

Nebyl by výčet vašich aktivit úplný, kdybychom se nezmínili o Vašem nedávném vstupu do politiky, neboť jste jedním ze zakladatelů místní organizace TOP09 a co víc, jste jejím předsedou.
Ano, to je pravda. Se svými přáteli  Hudkem, Vackem, Sedlákem, Čermákem a Houškou jsme se rozhodli založit místní organizaci TOP09.

Proč? Co vás k tomu vedlo?
Mnozí ze zakladatelů  žijí v Libčicích  celý svůj  život. Toto město nám není lhostejné, a tak chceme získat šanci pro něj udělat něco dobrého. Mimo toho se nám nelíbí  současná  politická atmosféra ve městě  s mediálními útoky bulvární televize a skupinami lidí v zastupitelstvu bez ochoty spolupracovat. Chtěli bychom se stát poklidnou středově orientovanou politickou stranou  se zaměřením na kulturně-sportovní  rozvoj města. Zdá se nám, že prostřednictvím stále významnější parlamentní strany, s jejímž programem a způsobem jednání se ztotožňujeme, budeme mít možnost uspět ve volbách. Chceme se  podílet  na zvelebování a rozvoji našeho města jak v kultuře, tak i ve sportu.

To zní moc hezky, ale jako volička jsem teď trochu zmatená, nemáme my tu už jednu „topku“?
Vidím, že toto bude pro nás asi nejčastější otázka, na kterou budeme muset odpovídat. Nezávislí kandidáti, kteří byli na kandidátce TOP09 zvoleni do zastupitelstva města, nemají s naší organizací nic společného. Nejsou členy žádné TOP09 a tím pádem nejsou oprávněni za tuto stranu vystupovat.

To je pěkný zmatek. Nespojíte se s nimi, abychom to jako voliči měli srozumitelnější?
Upřímně řečeno, pečlivě sledujeme jejich dvouleté působení v zastupitelstvu města a rád bych, aby tady zaznělo, že s jejich aktivitami nechceme být nijak spojováni, neboť hlavním bodem našeho programu a důvodem k založení místní organizace TOP09 je přispět a prospět našemu městu, a ne naopak.

K tomu nemohu dodat nic víc, než vám pogratulovat a poděkovat za zajímavý rozhovor.

Hannah Bartíková
Převzato z Libčických novin – březen 2012

 

Související články