Tradiční církevní křest byl v minulém režimu systematicky nahrazován společenským obřadem, při kterém byly čerstvě narozené děti slavnostně uvedeny do života obce. S tím souvisel zápis do pamětní knihy, dárky pro děti i rodiče, kulturní vložka atd. Vítání občánků coby iniciační rituál, který byl zcela nezávislý na církevních strukturách, se postupně zaváděl v mnoha komunistických zemích, které se různě úspěšně snažily odvést lidi od církví.
V bývalém Československu se Vítání občánků zavedlo již v padesátých letech minulého století a dlužno říci, že se to zpočátku nesešlo zrovna s velkým nadšením. Postupem času, kdy církevní instituce byly programově likvidovány, se uvítací obřad pro nemluvňata stal přijatelným a získal nový, pro veřejnost přijatelnější rozměr. A tak se v době normalizace stalo Vítání občánků zcela samozřejmým rituálem a nebylo snad v naší zemi miminko, které by nebylo pozváno se svými rodiči na tehdejší národní výbor ke slavnostnímu uvítání. Někteří rodiče možná o to neměli žádný zájem, ale báli se pozvání z výboru nepřijmout, někteří jej přijímali rádi. Taková byla tehdejší doba.
Očekávala jsem, že po roce 1989 tento za komunismu zavedený zvyk zmizí, ale kupodivu se tak nestalo. Možná jen někde a možná jen na chvíli. Někde rovnou zůstal, ale skryl se pod jiným názvem. Dnes je v mnoha obcích tato tradice, zcela oproštěna od politiky a náboženství, zachována, a je to dobře. Sama jsem v našem městě za objektivem fotoaparátu pravidelnou účastnicí dojemných okamžiků, kdy pyšní rodiče pokládají do městské kolébky své ratolesti a podepisují se do pamětní knihy. Jsem si jistá, že nikoho v tu chvíli ani nenapadne přemýšlet, jak a proč tento společenský zvyk vznikl. Tím spíše, když se mnozí z rodičů narodili v nové době našich dějin a nejsou zatíženi žádnými negativními zkušenostmi z minulého režimu.
Vítání občánků je tedy i v našem městě čistá radost a štěstí ze zázraku narození dítěte, které si zaslouží pozornost, úctu a lásku.
http://hbart.rajce.idnes.cz/10.12.2016_Vitani_obcanku_Foto_Hannah_Bartikova/