Pro nás dříve narozené je 8. březen neodmyslitelně spjatý s oslavami Mezinárodního dne žen. Děti ve škole malovaly pro maminky a babičky papírová srdíčka a švadleny šily šaty ve dne v noci, neboť tehdejší konfekce nic moc, a snad žádná žena nechtěla mít na podnikové oslavě MDŽ šaty, které měla už loni. I v Libčicích patřily cihelňácké a šroubárenské MDŽ tancovačky k velmi navštěvovaným. Nutno ale přiznat, že byly povinné.
Ženy dostaly od ROH dárek. Většinou sadu nedostatkových kostkovaných utěrek nebo v té době poměrně vzácných froté ručníků. A samozřejmě červený karafiát k tomu. Chudák karafiát se z toho možná dodnes ještě nevzpamatoval. Stigma emdéžet bude mít už navždy. A proč zrovna on? Protože v té době v květinářství zrovna velký výběr nebyl, karafiátům se v březnu dařilo, dobře se množily, nebyly drahé a bylo jich potřeba opravdu hodně. Snad každá žena v zemi měla 8. března doma ve váze pár červených karafiátů z práce a mnohá je dostala ještě i od svého rozjuchaného manžela, který musel v práci povinně slavit a donesl je domů večer často poněkud nakřápnuté. Vážně, tak to bylo. Kdo na podnikovou oslavu MDŽ, jejíž začátek byl často již v odpoledních hodinách, tudíž v pracovní době, nepřišel, tak měl černý puntík, kterého se již nikdy nezbavil. V našem kulturáku bylo mužů na MDŽ většinou dost, ale zdržovali se spíše ve výčepu a na sále tančily ženy se ženami za zvuků hudby, v tehdejší době velmi populární místní kapely Potěr, pod vedením pana Gruncla.
Možná právě ta politicky diktovaná povinnost způsobila, že po revoluci 1989 ustoupil tento svátek do pozadí a jako by se zapomnělo, že se vlastně jedná o Mezinárodní den žen, který v roce 1908 byl ustanoven Organizací spojených národů, čemuž v USA předcházel velký boj žen za volební právo.
Den žen, jak jsme jej zkráceně nazývali, se nejvíce ve světě rozšířil až po 1. světové válce a jeho obsah se měnil buď pod vlivem feministického boje, nebo politiky, nebo obojího, což mělo za následek to, že se u nás v současné době raději slaví politikou zcela netknutý Den matek, který připadne na druhou květnovou neděli. Je pravdou, že tento svátek existoval již za dob Československa, neboť se u nás začal slavit už v roce 1923, ale po 2. světové válce byl zcela potlačen právě masovými oslavami MDŽ. Přesto se v některých rodinách i tehdy, spíše potichu, Den matek ctil a veřejně dostal prostor až po r. 1989.
V některých zemích se tyto dva ženské svátky sloučily v jeden, ale my máme možnost slavit dnešní MDŽ, nebo květnový Den matek, a aby ani muži nepřišli zkrátka, třetí neděli v červnu se to otočí a budeme slavit Den otců.
Proč ne? Svátků není nikdy dost.
